sobota 17. března 2018

Jak přežít zimu v Japonsku


Co tady vlastně děláme? Nechci působit moc záhadně, ale naše hlavní mise tady je tajná, takže to veřejný odtajnění budem muset prozatím odložit. Pardón!

Zima byla dlouhá a i když to tak možná nevypadá, nestrávili jsme ji jenom na tom prkně. Dnešní příspěvek bude ta slíbená kultůrní vložka, turistický průvodce bez příkras s pevně stanovenými cenami (vyčísleny v japonských yenech = 100 yenů je necelá česká dvacka). Popíšu, jak jsme viděli/našli sněžný opice, co si dát v restauraci když nemáte chuť na sushi (i to se může stát), kde je nejlepší vulkanická voda, kam smočit svoje ježděním zmožený tělo, nebo kde se pokochat krásou místních svatyň a chrámů. A navíc, kuchtíci ode mě najdou mezi řádky překvápko a jazykomilci si přijdou na svý při eskapádách překladu z japonštiny do angličtiny 😁.

Snow monkeys


Sněžný opičky jsou jednou z velkých japonských atrakcí, kterou rozhodně stojí za to vidět. Ke snow monkeys parku vede z Hakuby cesta dlouhá, musí se dojet do Nagana, z Nagana klikatkou do Jigokudani, tam se nechá auto, zaplatí 800 yendů a jde se půl hoďky lesní pěšinkou k horkým pramenům, kde tyhle chlupatý plyšáci žijou.

"Nominujte mě na fotografa National Geographic"

Kdysi tam byla jen restaurace a onsen, jehož majitelé opice krmili. Opice se postupně stali drzejší a drzejší, až to museli vzdát a opicema okupovanou restauraci i s onsenem nakonec opustili. Teď je tam "Snow monkey park", kde byl k původním přírodním horkým pramenům přibudován onsen bazének, kde se opičky ohřívaj, když je venku krutopřísná zima.



Opičky maj svůj denní rytmus. Ráno slezou z hor dolů k pramenům a dostanou nažrat (ano, zaměstnanci parku je každej den krmí, aby měli opičky důvod přijít před váš objektiv). Pak pokud je velká zima a sněží, opičky jsou vysázený v bazénku a relaxujou, nebo si prohrabujou srst nebo se tak různě společensky projevujou (křik, útěk, pronásledování, koulení sněhových koulí atd.) My jsme to vychytali nejlíp a přijeli tam, když hustě sněžilo. Odpoledne a k večeru (podle ročního období) se opičky odeberou zpátky do hor, kde bydlí a spí.


Určitě už jste někdy viděli opice v ZOO, nebo někde na exotický dovolený, žejo. Mě pořád fascinuje, jak ty opice dokážou vyjádřit emoce, jak to v tom obličeji prostě je. Menší opičky maj takovej vystrašenej pohled, macho samci si to tam šéfujou a ty vychytralý seděj nehnutě ve větvích stromů a čekaj na to, až si z kapsy vytáhnete nějakou dobrůtku (což je mimochodem zakázaný). Jako třeba tenhle macek, koukněte na ten výraz "copak to tam máš holčičko?". Měla jsem pocit, že se na mě dívá skoro až povýšeně. Sahala jsem jen pro foťák a popravdě jsem se trochu bála, že na mě skočí a foťák mi čmajzne.


Neboť to tady v Hakubě už máme trošku obhlídnutý, měli jsme to štěstí vidět několikrát sněžný opičky i po cestě do Iwatake ski resortu. Nedá se tam zrovna v tom místě nijak šikovně zastavit, a tak jsme se rozhodli vydat se je pěšky najít. Kamarád je viděl u řeky u přehrady běhat v kopcích, tak jsme to tam šli omrknout. Protože má Viky na tyhle věci čuch, šel po stopách a po instinktu. Viděli jsme jich hned několik, Viky jakožto první hledač, jich viděl asi dvacet, než se rozutekli.

Nemáme žádný jejich fotky, protože jsme nebyli dostatečně rychlí. Ukážu vám teda aspoň fotky těch nejroztomilejších tlapek otisknutých ve sněhu, co po sobě zanechali. Představte si stovky malých stop ručiček a nožiček v lese ve sněhu, ultimátní roztomilost, jako kdyby tam běhaly děti. Pro porovnání jsem tam vždy vedle otiskla i svoji tlapku. Prostě nezapřem, že jsme příbuzný přes koleno 😊.




Chrámy a svatyně


Japonsko je zemí zenového buddhismu a šintoismu, a je to tady pořádně cítit. Šintoismus se vyvinul z respektu k přírodním silám a úcty k duchům míst spojených s přírodou (stromy, kameny, potůčky). Do 6. století měl šintoismus výhradní postavení, než ho nahradil buddhismus. Nyní se obě náboženství praktikují stejně a Japonci neupřednostňují jedno před druhým.
"Malá svatyně v Happo vesničce cestou do ski resortu, Hakuba"
Není se teda čemu divit, že chrám nebo svatyni naleznete opravdu na každým rohu. Několik menších i větších jsme navštívili. Japonsko je mi teď mnohem bližší, než bych si myslela. Úcta k přírodě a její síle je ostatně něco, co praktikuju už od dětství.

"Vstupní brána ke svatyni v Oide parku v Hakubě"
Cestou ke snow monkey parku jsme se zastavili v jednom z nejdůležitějších a nejoblíbenějších chrámů v Japonsku - chrám Zenkoji v Naganu. Byl založen v 7. století a ukrývá vůbec první budhistickou sochu, která byla do Japonska dovezena, když se buddhismus rozšířil do Japonska. Originál sochy se vystavuje na odiv veřejnosti jednou za 6 let. Další příležitost bude v roce 2021.

"Vstupní brána Niomon"
Vstup do chrámu je skrze monumentální bránu zvanou Niomon, střeženou párem hrůzu nahánějících ze dřeva vyřezaných strážců.

Po zaplacení 500 yendů si sundáte boty (jako je všude v Japonsku zvykem), dáte je do pytlíku a vstoupíte na tatami hlavní haly čtvrtý největší dřevěný stavby v Japonsku. Uvnitř je to fakt krásný, ale focení je zapovězený, dokumentace teda až z venkovních zahrad.

Pokud máte odvahu, můžete se vydat na dobrodružnou cestu do podzemí chrámu, kde je naprostá tma, vy se pravou rukou dotýkáte stěny a ťapkáte pomaličku dokola až ve zdi nahmatáte "klíč k ráji", takovou kličku, kterou musíte zakroutit.

Takhle to někdo vyfotil uvnitř:



Po tom, co jsme schytali sněhovou přeháňku na opicích, v Naganu se vyjasnilo a my si mohli vychutnat krásy zasněžený japonský zahrady.




Dalším posvátným místem, který jsme navštívili jsou svatyně Togakushi, hodinu řízení od Hakuby. Tam nás vzala kamarádka Kyoko, která žije nedaleko odsud. Je to soustava několika svatyní ukrytých v lese, kam se člověk musí vyškrábat po schodech. Ehm, možná v létě, my v holinkách jdeme po jakýsi lesní cestě, která se najednou stává bílým kopcem. Je tady fakt hodně sněhu. Když přicházíme ke svatyni Okusha, její střechu máme někde u kolen.
"Kyoko a Geoff pod vstupní branou"
Cesta ke svatyním vede skrze nádhernou cedrovou alej. Stromy na fotce tak nevypadaj, ale jsou mega velký.

Všudypřítomný strážci a ochránci. Škoda, že ani Kyoko moc nevěděla, co přesně znamenaj. Jinak bych se s vámi podělila 😊.

Spodní svatyně Okusha pohřbená ve sněhu. Teprve takhle je pořádně vidět, kolik sněhu tady ročně napadne.


Tady se koukněte, jak vypadá svatyně bez sněhu:


www.cuso4.com
Kyoko bydlí ve městě Matsumoto, kde je k vidění jeden z nejzachovalejších a nejkrásnějších originálních hradů v Japonsku, který se mimochodem stal oficiálním národním pokladem. Pro zájemce, kolegy historiky, je tady tohle video:


Matsumoto Castle je místem, kde se v dřívějších dobách sdružovali samurajové a když budete mít štěstí, jednoho tam dokonce potkáte. Uvnitř hradu najdete ukázky oblečení, zbraní a různý prastarý artefakty. Hrad má několik pater a jak můžete tušit, zase tam ťapkáte naboso s botama v pytlíku.

Takhle mi před hradem pozoval labuťák na nádrži, co obtíká hrad dokola.

A protože jsme se nevyfotili s tím samurajem, koukněte se na hrad ze všech stran. Nejhezčí pohled je ale stejně s alpama v pozadí.



Onsen - tradiční japonské lázně


Vyzkoušet co nejvíc onsenů v okolí byl víceméně mnou samotnou vytvořený úkol. A protože to není vůbec drahá záležitost (600 yendů na osobu, cca 115 Kč), relaxovat chvíli v horkým pramenu není nic, co by mě zruinovalo.
"Znak onsenu, když neumíte číst, tohle pomůže"

Tradiční veřejný lázně jsou rozdělený na holky a kluky, protože tam jdete nahatý. Když jsem tam byla poprvé, připadala jsem si hrozně divně, jako fakt nahá. Ještě ke všemu, když si tam člověk musí sednout na takovou mini dětskou stoličku a v sedě se vydrbat. Ale je to o zvyku, jako cokoliv.

"Pouze venkovní umývárna v Obinata onsenu mě docela překvapila" 
Celý se na tom štokrdlátku umyjete, ale ne hlavu. Tu si umyjete až po tom, protože není nic horšího než sedět s mokrou hlavou venku, když třeba trochu mrzne.

V onsenu je zakázaný fotit, což dává smysl, když je tam plnej bazén nahatejch ženskejch. Já tenhle zákaz samozřejmě respektuju a fotim jen když tam nikdo není 😊. 
"Luxusní umývárka v Highland Hotelu a nejlepší šampon všech dob!"

Highland Hotel

Nejlepší onsen, kam chodim nejradši. Nejlepší výhled, venkovní i vnitřní bazének a sauna. Hotel stojí na kopci a je z něj výhled nejen na hory, ale i na celý městečko. V noci je to pak světýlkový představení.



Když je člověk úplně hyn, může si chodit ve sněhu, nebo sednout na kámen. Je docela zvláštní pocit stát nahá venku, v zimě. Slovo zvláštní tady ale zároveň zahrnuje nevšední/nestereotypní, což pro mě momentáně hodně znamená.

Výhled na hory je neskutečnej, můžete vidět sjezdovky, i backcountry zóny a dokonce i stopy lidí, co si vyšlápli úplně na vrcholek. Po houpací síti je tohle fakt jeden z nejlepších relaxů co jsem poznala.

Pro ty, kdo si chtějí procvičit angličtinu, mám tady takovou libůstku (krém na chodidla) pravě z Highland onsenu, takovou malou milou lost in translation:



Sierra resort hotel

Sierra resort onsen jsem objevila až na doporučení Lissy, kamarádky Geoffa. Je trochu víc z ruky, je po cestě do Tsugaike ski resortu a je o 400 yendů dražší. Ale dostanete zadarmo ručník a ručníček (u všech ostatních je ručníček za příplatek 300 yen, takže je to šul nul skoro), v ceně je taky relaxační místnost, kde dostanete mlíčko (já mlíko nepiju, ale je to tu tradice pít po návštěvě onsenu ochucený mlíko) no a taky neomezený množství nanuků! To se mi líbí!

Umývárna ve dřevě a za zástěnou. Šampon a kondicionér exklusivní, vlasy mi voněly ještě dva dny.


Venkovní bazének:

Vnitřní bazének s různě teplou vodou, podle toho kde sedíte. V bazénku je tolik vody, že je vám většinou po krk:

Relaxační místnost s masážním křeslem, ve kterým právě jsem, výhledem na hory a ledničkou s mlíčkama:

Jo a ty nanuky! 😋

Miluju tu jejich upřímnost, tady se podívejte na manuál, jak otevřít dveře do venkovního bazénku, když v zimě zamrznou. Musíte na ně chrstnout horkou vodu z onsenu. Pozornost věnujte tý poslední větě. (Když to pořád nejde otevřít, tak to asi budete muset vzdát, protože tady bohužel není jiná možnost jak to otevřít, sorry) Geniální.


Kurashita No Yu

Tenhle onsen je docela specifickej a rozhodně není pro všechny. Říká se mu červený onsen. Voda v něm je nefiltrovaná a obsahuje nejvíc železa a minerálů ze všech onsenů široko daleko. Je po cestě do Iwatake ski resortu. Byla jsem v něm jednou, na doporučení kamarádky kamaráda, tímhle postranním příběhem vás budu otravovat příště, a rozhodně to byl příjemnej zážitek, ten onsen. Bazén sice vypadá, jako když brzo shnije, ale to je samozřejmě tím železem a tím, že všechno vypadá jako by to bylo tisíc let neumytý. Posuďte sami, jestli byste tam vlezli:





Obinata No Yu

Tenhle onsen jsem našla v časopise o stravování a zábavě v Hakubě a fotky z něho byly neuvěřitelný. Dozvěděla jsem se, že onsen otvírá až v půlce ledna a těšila jsem se, až se tam dostanu. Taky jsem našla, že nabízí soukromý onsen za neskutečný peníze. Realita mě velice nepříjemně překvapila. 


Těšila jsem se na venkovní onsen obklopenej sněhem, přírodní skálou a výhledem na hory a našla jsem betonovou díru se zabordelenou vodou 😃.


Log Epoche Cottage onsen

Poslední místo, kam vás vezmu je soukromý onsen, kde je potřeba rezervace. Za 3500 yendů může  na hodinu až 6 lidí do privátního bazénku. Může si otevřít dveře ven a skákat šipky do sněhu. Vyšli jsme si s Vikym takhle na rande a bookli jsme ho na hodinu. No, s Vikym je sranda všude, ale tady mi v tom vedru s sebou málem křápnul a je více než jasný, že na ty onseny moc není. Ahá, tak proto pořád pronásleduje tu zimu a sníh 😃. 


Další specialitou tady jsou tzv. foot bath, onsen pro nohy. Příjemný horký pramen zahřeje vaše zimou strápená chodidla! V Hakubě jsou k nalezení jak u ski resortů, tak u vlakových nebo autobusových zastávek, což je mega příjemný když prokřehlý čekáte na bus. Malinkej zádrhel je, že u sebe většinou nemáte ručník, takže se utíráte nejspíš ponožkama 😊.

Happo vlaková zastávka, jděte po šipkách a znaku onsenu. Foot bath je uvnitř, otevřenej nonstop, zdarma a voda je fakt příjemně horká.



Happo autobusová zastávka, tentokrát venku pod stříškou. Onsen je hned vedle křižovatky, nic moc umístění, ale nestrávíte tam zas tolik času.


Poslední foot onsen, co zmíním, jsem objevila náhodou, když jsem hledala zábavu v den, kdy jsem nešla jezdit. Je tady totiž keška, kterou jsem sice nenašla pod nánosem sněhu, ale aspoň mě geocaching opět nezklamal a zavedl na zajímavý místo 😉. Foot bath je součástí starý tzv. solný stezky, která tudy kdysi vedla a spojovala Matsumoto s pobřežním městem Itoigawa. V létě se tu pořádá festival poutníků, který cestou prochází a servíruje se jim zadarmo udon polívka.

Na závěr návštěvy onsenu se ještě koukněte, co za překvapení na váš může čekat:

Jídlo - Jídlo - Jídlo


Myslela jsem si, že Japonsko je drahý, ale rozhodně není dražší než třeba Zéland, ať co se týče stravování nebo nakupování. Aspoň teda oblast Nagano, Tokyo ani širší okruh jsme ještě neprozkoumali, tam vyrazíme těsně, než odsud odjedeme. Jít na večeři v Hakubě (ski městečku) stojí kolem 1500 yendů (s drinkem), což je momentálně něco kolem 290 Kč. V obchodě to je taky mnohem levnější než na Zélandu. Wanaka bylo nejdražší místo, kde jsme kdy žili.

Další důležitou věc je třeba zmínit především vegetariánům, v horším případě veganům, a to, že tady na vás budou koukat jak na blázna, když budete chtít jídlo bez masa. Je to fakt těžký si tady vychutnat tradiční jídla, věřte mi!

Popíšu tady ve stručnosti, co kromě sushi se tady v Hakubě v Naganu dá v restauraci objednat. Zmiňuju "tady v Naganu", protože každá oblast Japonska je specifická něčím jiným a třeba okonomiyaki v Hirošimě bude jiný než v Sapporu. No prostě jako když se přijede na Moravu.


Niku Masa

Jedna z nejoblíbenějších restaurací kolem kam chodíme na tu nejkrémovější mozzarellu jakou jste kdy v životě jedli (1500 yendů). Niku znamená v překladu "maso" a mistr Masa tady dělá steaky z toho nejlepšího japonskýho hovězího. Údajně se tady o ty krávy tak staraj, že péče snad zahrnuje i masáž! No já se nedivim, když se kouknete na můj oblíbený film o sushi, mistr tam hodinu masíruje chobotnici, aby měla měkčí maso. No, tak doufám, že ty kravičky masírujou ještě zaživa, ta chobotnice už to měla za sebou..

"Niku Masa: Burrata - mladá mozzarella"
Většina japonských restaurací je docela malá a vejde se tam jen pár lidí najednou. Někdy sedíte na zemi, jinde u klasickýho stolu. Niku Masa, nádherná dřevostavba má uvnitř asi jen 4 stoly, takže rezervovat stůl se vyplatí. Koukněte na tu krásku, někdy si tady připadám jako v Harrachově 😊.




Kyoto Japanese Dining

Pokud máte chuť na japonskou kuchyni, ale ne zrovna na sushi, Kyoto Japanese Dining je místo, kde najdete širokou nabídku menších vynikajicích jídel, který prostě přiobjednáváte, pokud máte ještě hlad nebo na něco chuť.

Tohle místo je z těch větších, sedí se pohodlně s opěrkou zad a s nohama zašoupnutýma pod stolem.

Nejlepší z nejlepších:

Wagyu Shabu Shabu

Uvař si sám - plátky masa a zeleniny (opět toho nejlepšího namasírovanýho hovězího) si vaříte v horkým hrnci před váma na stole na plynovým vařiči. Místní delikatesa (4800 yendů a nají se cca dva až tři lidi).


Smažený tofu

Mistička tofu se studeným miso vývarem. Mňam lehoučký. 480 yendů.


A všechno z tohodle menu je strašlivě dobrý, hlavně poslední mistička marinovaný losos a avokádo:



Ramen

Na ramen nejradši chodíme do místečka zvaného Totsuan. Jejich ramen (750 yendů) má nejlepší chuť a většinou se po něm nepoto... No, on totiž ten poctivej rameňák je pěkně tučnej vývar s nudlema, plátky masa a marinovaným vejcem, a takhle jednou z Iwatake po tonkatsu ramenu, kterej je asi ten nejtučnější ze všech, jsem měla co dělat dojet domů 😳.

"Iwatake tonkatsu ramen"
Jen tak pro pobavení (já byla teda dost zděšená), tady se koukněte jak vypadá "tradiční japonský hajzlík". Tenhle byl práve v Iwatake, jsem myslela, že mě vomejou.



Gyoza

Původně čínský knedlíček (250 - 600 yendů), nyní velice populární v Japonsku, většinou obsahuje mletý vepřový, někde servírujou i vegetariánský. Když ne, tak si je holt musíte podle receptu od Shoko vyrobit. Jinak jsou k dostání téměř všude.

Vegetariánské gyoza knedlíčky podle Shoko:
  • čínské zelí
  • shiitake houby
  • hodně česneku
  • hodně zázvoru
  • čínská pažitka (nevim jestli je k dostání v Čechách a co to vůbec je)
  • kulatý předpřipravený těsto na gyozu (musím vykoumat jestli se to dá něčím nahradit, nebo koupit v Čechách, každopádně dovezu)
Všechno nasekáme na jemno, osmažíme, posolíme, popepříme, ochladíme a vytvoříme knedlíčky. Techniku tvorby najdete stoprocentně na youtube, anebo si pak spolu gyozu vyrobíme. 

Švem nahoru položíme na jemně naolejovanou pánev a osmahneme právě jen z tý jedný strany. Přilijeme trochu vody, přiklopíme pokličkou a necháme trochu podusit. Knedlíčky pak jsou krásně osmahnutý a měkký podušený zároveň. Podává se překlopený tou osmaženou stranou nahoru s mističkou sojovky a trochou rýžovýho octa. Podle Shoko je nejlepší, když tam toho zázvoru a česneku je fakt hodně. Mňam!



Japonský bárbekjů

Vyzkoušeli jsme dvě místa v Hakubě, kde si připravujete maso a zeleninu na grilu sami a je to docela zážitek pro všechny smysly. Představte si tu vůni kouře z grilu a jak to vypadá a syčí a chutná. Nad stolem je roura, kudy je všechen ten kouř z místnosti odsát. Každej stůl má svoji rouru.

V Echolandu na hlavní ulici je Merukame korejský barbeque a pár minut řízení je Miyama japonský barbeque. Nevíme který je lepší, každý má něco. Objednáváte si talířky (cca 500 - 700 yendů za talířek) masa, zeleniny a tofu a jako přílohu smaženou rýži různě ochucenou.

"Miyama barbeque"

Kikyo-ya

No dobře, sice jsem nechtěla psát o sushi, ale tohle místo musím zmínit. Je to pravděpodobně jedno z nejlepších sushi v Hakubě a hlavně ho vede blowfish master, kterej umí připravit takovou tu nafoukanou rybu, bez toho aniž byste umřeli.

Pojďte se podívat na mé blowfish poprvé.

Sedí se klasicky na zemi a stěny restaurace jsou počmáraný lidma z celýho světa. Blowfish master je vtipnej týpek, má tam obrázky a vzkazy různých lidí a celebrit.


Sushi set nigiri deluxe (2850 yendů).

Smažená blowfish servírovaná jako dva kousky ryby a usmažená kostra! (650 yendů 3 kousky)


Fear factor. Tak co, přežije to naše soutěžící??? Panebožeee!

Syrová blowfish (650 yendů 1 kousek).
Myslim, že jsem to snad přežila.
Točí se mi hlava...
😁


Okonomiyaki

Jedno z našich nejoblíbenějších jídel, který jsem se tady mimojiné naučila připravit. Je to mix hlávkovýho zelí, na spojení mouku, škrob, vajíčko, vepřový plátky nebo krevety na vrch a smaží se to jako široká omeleta/pizza/koláč (900 - 1000 yendů podle toho, který si dáváte). Můžete si objednat vepřový, krevetový, nebo oliheň myslim. A pak za poplatek 100 - 200 yendů si dokoupíte extra přísadu. Tady v BOS vám tuhle pizzu přinesou hotovou, vy si ji jen dáte na horkej plát zabudovanej upřostřed stolu a pomalu uždibujete takovou malou špachtlí. Mňam.

Shoko ve Wanace připravovala okonomiyaki po Hirošimsku, protože tam odsud pochází, a přidala tam nudle, takže je to půl napůl zelí a nudle. (Nemůžu najít foto, doplním příště)

Na závěr se placka přelije japonskou majonézou a omáčkou na okonomiyaki a posype se bonito flakes (na jemno nastrouhaný sušený tuňák). Koukněte jak v tom horku tancuje:


Itadakimasu!

Tímto ladným tancem bych uzavřela můj dnešní příspěvek z Hakuby, kde jaro klepe na dveře a sníh mizí světelnou rychlostí. Už jsou dokonce suchý silnice. Že by bylo na čase zase zvednout kotvy?


Sice je naše mise tady přísně tajná, ale ne tak úplně tajná, abychom vám o ni nepopovídali osobně. Zítra se vydáváme cca na dvoutýdenní road trip po Honshu, zkusit si gypsy life v autě mezi svatyněma a rozkvetlýma sakurama, pak sbalíme kufry a boardbagy a tradá na letiště.

První dubnový týden se vracíme do Čech a neskutečně se na vás všechny těšíme!