Zimní Zéland: Ráno snoubordit, odpoledne na disc golf

"Tento způsob zimy zdá se mi poněkud šťastným"

Od zimních radovánek na Zélandu jsme nečekali mnoho. Co se nám ale doposud dostává je více než dost! Nejenom co se sněhu týče, ale právě i toho, co se ho netýče. Průměrná sněhová pokrývka Cardrony činí 2.9 m, což se absolutně nedá srovnávat s Britskou Kolumbií, kde jsme se pořádnýho sněhu doslova namlsali. Ježdění tady je teda spíš jarního alpskýho charakteru (žádný mrazy, modrý nebe), ale jak píšu, tahle zima je zatím hodně dobrá a bylo i několik slušných powder days. Ve Wanace, která je cca o 1000 výškových metrů položená níž než Cardrona, naopak nesněží vůbec, přes zimní měsíce je tady průmerných 8°C, takže když se nám nechce snowboardit (hahaha), tak vezmem disky a jdem si hodit na disc-golfový hřiště. Anebo si jdem ráno zajezdit a odpoledne zaházet 😁.

Dnešní článek je takovým průvodcem pro všechny milovníky snowboardingu, disc golfu a života. Za snowboarding a disc golf si klidně dosaďte svoji oblíbenou aktivitu. Proč? Protože je jedno, co děláte, hlavně když to děláte s láskou a nadšením. Taková srdcová aktivita je totiž nejlepší meditací! Znáte ten pocit, když děláte, co vás baví a čas plyne a vy vnímáte jen to, co děláte a jste šťastní? Dělejte to víc a častějc! Zkoušíte meditovat, hudba, atmosféra, klid, ale pořád se vám v hlavě honí myšlenky? No jistě, nejde to! Naopak jakákoliv naplňující činnost je meditací. A když říkám každá, tak myslím KAŽDÁ ČINNOST. Myjte nádobí v meditaci, každej talíř umyjte vědomě a přítomně. Buďte teď a tady, protože kdy jindy když ne teď? Budete mnohem šťastnější, věřte mi ❤.

"UFO?"

S disc golfem jsme se poprvé seznámili ve Fernie, kde je krásný osmnáctijamkový hřiště. No, jamka není jamka, ale kovovej koš s řetězama, a hřiště není hřiště, ale park. Naše první disky jsme našli v armádě spásy a pár týdnů jsme se tam ztrapňovali s nima, než jsme si pořídili profi disky.

Disky jsou různých tvarů, barev, plastů a typů. Typy jsou tři: 1. Distance/Fairway driver (hod na dlouhou vzdálenost), 2. Middrange (hod na střední vzdálenost), 3. Putter (dohazování do koše). Pravidla jsou podobný golfu, hraje se na pary a čím míň hodů dáš, tím líp. Hřiště jsou bezplatný, není potřeba členství, a tak je to naprosto příhodná aktivita pro ski bums, jako jsme my 😊.

"Hlavně to pořádně zaměřit"

"#1"

Ve Wanace jsou dvě hřiště.

Osmnáctijamkový je v Lismore parku a skýtá super výhledy na Wanaku a jezero. Stromy tu nejsou žádný, jen na dvou jamkách, a tak tu kolikrát člověk bojuje spíš se vzdáleností a terénem než s překonáváním překážek.

Fotka mě, jdoucí krajinou jak z pána prstenů úplně dole na blogu je právě s Lismore parku, na kopečku je vidět discgolfovej koš. Fotka vznikla náhodou a moc se nám líbí!

"Joe a jeho forehand"

"Mapička Lismore Parku"

Západy slunce jsou epézní a slunce se tam s náma loučí, když se blížíme k posledním jamkám. Den se už konečně prodlužuje, takže už to není jak v červnu, kdy jsme skoro nemohli hrát, protože byla tma už v půl pátý. 

"Hoplá"

"Západ slunce nad Lismorem"

Devítijamkový hřiště je na Eely Pointu, krásným zalesněným jezerním výčnělku, kde je i gril a sem tam lavička. Hřiště je nový a dobře promyšlený s krásným výhledem na protilehlý zasněžený hory, Black Peak a Roy's Peak.

"Eely Point: autor obrázku neznámý internetový"

"Už se těšíme, až tady zas budem při hvězdách grilovat"

"Oblíbená třetí jamka na Eely"

"Kuk skrz řetěz"

❄❄❄

Jak někdo víte, před dvěma lety jsem si přetrhla křížový vaz v koleni při lyžování, a proto mě už na lyže nikdo nikdy nedostane. Co mě zbejvalo jinýho, než se naučit na prkně, žejo? V Kanadě jsem byla první Vikyho klient a jako můj pan učitel s kanadskou licencí je jednička! Na jeho fantastický lekce se nehlaste všichni najednou, postupně prosím. 

A kdo by se chtěl podívat na moje začátky, může zde:

Musím říct, že po 40ti dnech snoubordění ve Fernie, 20ti v Itálii a Harrachově a (zatím) 20ti dnech na prkně na Zélandu, jsem tisíckrát lepší snoubordista než lyžař po asi deseti letech lyžování. Sice jezdim bez vazu a s ortézou, ale neomezuje mě to v ničem. Není divu, že motivace a přístup dělá divy 😉. 

Cardrona ski resort

Práce i zábava na stejným místě. Kdo by to byl řekl, že pojedu do práce i ve dnech volna? Viky má díky mě 50% slevu na sezónní skipas, takže pokud máme volno spolu, jezdíme v Cardroně. Ostatní si zajezdí za 90-110$ za den.

Ski resort se rozkládá na 345 ha, s terénem: 25% začátečníci, 25% středně pokročilí, 30% pokročilí a 20% experti. Protože původní majitel resortu není lyžař, ale chtěl toho všeho být součástí, nechal postavit základnu skoro až na vrcholku hory. Má mimochodem můj obdiv, jeho příběh si můžete pročíst zde.

"Někde nad Captain's, naproti je vidět serpentýna na Snow Farm"

V resortu jsou 4 lanovky, takže se člověk nemusí prát s kotvou, nebo pomou (zmiňuju to proto, že Zélandský resorty mnohdy nemaj takový vybavení jako třeba v Evropě). Svahy obecně nejsou prudký, ale dá se tu najít i prudší terén, nebo vyšlápnout za hranice resortu, nebo přetraverzovat přes hřeben. Tohle má zmáknutý spíš Viky, hopsá si tak různě všude možně. 

"Taky jsme si s prkýnkem vylezli na hřebínek"

Cardrona je jedním z nejlepších středisek na jižní polokouli, která má obří snow park s šílenýma skokama, překážkama a olympijskou U-rampu. Sjížděj se tu sportovci na trénování a momentálně jsou tu zástupy korejců, který chtěj všem doma na Olympiádě očividně natrhnout prdel. Jo a potkali jsme tu Evu Samkovou a dokonce jsem jí pak v Noodle Baru dělala sashimi. Zdravím Klému, kterej ji k nám údajně poslal 😃✌.

"Troufli byste si?"

"Tak jedééém"

V červenci byly školní prázdniny, resort praskal ve švech a byli jsme i v Noodle baru dost vytížený. Sněžit začalo pořádně až v srpnu, takže jsme si užili pár powder days. To je prostě svátek, kdo to nezažil, tak asi nepochopí. V prašanu je všechno jednodušší a tak jemný, po každý jízdě je tělo uplně přeendorfinovaný! To je, vážení, meditace, tolik přítomných okamžiků za sebou a ta prázdná mysl!

"Tak která je ta naše?"

"Powder daaaay"

Tady se můžete mrknout na pár sestříhaných dní v krátkým videjku. Viky zaslouží pochvalu za hbité zpracování materiálu!

Mt. Dobson ski area

Tak tohle byla mise zimy! Ani jsem nevědela, že se někde u Filipín vytvořila tropická bouře a její zbytky se pomalu sunou na Zéland. Co to pro nás znamená? VÍC PRAŠANUUU! A taky že jo! Na Jižní Alpy kydá a kydá a naše prkna si mnou vázka radostí! V úterý jsme oba pracovali a na powderhounds.com se objevil tento obrázek:

62cm přes noc! Kopali to celej den, měli zavřeno, aby mohli resort otevřít ve středu.

Označila jsem v postu Vikyho a pak už se rozjela akce "druhej den tam musíme bejt". Viky mi napsal ať si zařídím ve středu volno, že se Samem už všechno vymejšlej a bookujou pokoj. Nejdřív to vypadalo, že o ten prašanovej den přijdu, protože nikdo se neměl k tomu mi dát volno, nebo si se mnou vyměnit směnu. Ale nakonec to klaplo a vypadla jsem dokonce z práce dřív. Ve 4 nás nabral Sam s manželkou Lisou a jako překvapení i Joe si vzal volno! Takže nás pět si to svištělo směr Twizel do Mountains Chalets na noc, abychom mohli být v 8 ráno ve frontě na snížek. Ani jsem tomu nemohla uvěřit, že se tohle právě děje! Jupí! 

Ráno v 6 budíček, v 7 odjezd a v 8 na serpentýnách nahoru. Ale povim vám, ty cesty tady jsou fakt strastiplný! No ale co, je bluebird powder day! Modrý nebe a 62 cenťáků prašanu, to je prostě ten den sezóny, na kterej tady čekáme! Ach, to je čistý štěstí, a když slyšíme všechny ty lidi vřískat, jak si to užívaj, vzniká takový zvláštní energetický pole, jak jsou všichni propojený a sdílej tu radost! To není jen pitomej sníh, snowboard, a pár trotlů. To je ta síla sdílení pozitivního. Otázka za milion: Když jsem naplněná štěstím, co asi do prostoru vyzařuju? A že tím nezachraňujeme planetu a nepůsobíme třeba celosvětový mír? Já to vidím jinak. Čím jiným, než šířením pozitivních vibrací kolem sebe na tom pracovat? Být v přítomným okamžiku tady v tom sněhu, teď sami se sebou, s ostatníma, s Planetou, ve Vesmíru... Touhle vědomou přítomnou činností aktivně pracujeme na pozitivní energii světa, ve kterým žijem. Co vy? Co je ta vaše činnost?

"Stopy přítomných okamžiků"

"Všude kam se podíváš"

"Dobrý den!"

"Ve vlnách"

"Na vlně radosti"

"Vyšlápnout si hřeben..."

"Tři, dva, jedna...přehoupnout se přes okraj a skočit do prudkýho prašanovýho svahu"

A ještě mapka resortu pro zájemce. Buďte připraveni na dvousedačku a nekonečnou prudkou kotvu:

Asi jste pochopili, že jsme odjížděli od ucha k uchu vysmátý, že? Wow. Mňam. Baterky dobity na týdny dopředu. Oujééé.

Na závěr bych se s vámi chtěla podělit o naši velkou inspiraci. Tou je Search for Freedom, film, kterej nám změnil pohled na to, co děláme a proč to děláme. Je to poutavej dokument nejen o touze lidí žít v přítomným okamžiku a dělat to, při čem se cítí neskutečně naživu, ale i o historii aktivit, ze kterých se následně staly celosvětově uznávaný akční sporty jako je surfing, snowboarding, nebo třeba horská cyklistika. V dokumentu objevíte to, o čem jste pravděpodobně ani nepřemýšleli a umožní vám taky nahlídnout do mysli lidí, o kterých si můžete myslet, že jsou blázni, ale oni to přitom mají v hlavách naprosto srovnaný. Dokument ale není primárně o daných aktivitách, je o těch lidech, který skrze ně hledají svobodu a životní sílu. A jak už jsem jednou psala, doplňte si sami, co zrovna vás osvobozuje a díky čemu se cítíte absolutně naživu.
Peace!

Mrkněte na trailer, stáhnout film celý můžete na uložto:

 ❤ "I respect life, but it's really important to live life"

Jeremy Jones, profesionální snowboardista

PS: Napište mi do komentu, jestli chcete žejo, co vás naplňuje a dobíjí baterky 😊