pondělí 3. dubna 2017

Když nemůžete najít práci, práce si najde vás

     Viky prohledával komunitní  FB stránku, kde si lidi z Wanaky a okolí nabízí k prodeji různý věci, hledají práci, ale taky nahlašují svoje domovy k pronájmu, a narazil na dotaz potetovaného borce Kylea, který pro sebe sháněl bydlení. Protože tady poptávka několikanásobně přesahuje nabídku, musíš být schopen číst doslova mezi řádky, mezi komentáři. A tak pohotový Viky vyhmátl Cushlu, která Kyleovi nabízela k prohlídnutí svoje studio. Zpráva dala zprávu, a jak to dopadlo, už víte. Co ale ještě nevíte je, že jsme si s Cushlou ještě pěknou chvilku povídali o tom, co děláme, a že sháníme práci. Cushla je markeťačka, zkušená obchodnice a podnikatelka (prodává kytky v ledu!), a pokud by nemusela odjet domů do Austrálie, věřím, že už teď bychom spolu špekulovaly nad budoucím designem sushi restaurace, kterou by se mnou otevřela. Odjet ale musela a tak alespoň vzala telefon (ihned), a obvolala svoje známý, jestli někdo neshání sushi šéfkuchaře. To byla středa. No a v pátek nám napsala, že nejenom máme to studio, ale že já mám práci! A přesně tak jsem se seznámila s Lucy.

"Výhled z kanclu docela ujde"
    Lucy je Novozélanďanka, co vyrůstala na farmě na jižním ostrově, a od mala má vřelý vztah k vaření skrze svoje rodiče. Postupně, přes kulinářskou školu, se vypracovala až na šéfkuchaře pro golf klub Michaela Hilla, který každoročně pořádá golfový turnaj New Zealand Open. Já taky nevim, kdo je Michael Hill, chci tím prostě jen říct, že Lucy je fakt dobrá. A protože by každý měl následovat svoje sny, i Lucy je následovala a se svým manželem založila Aspiring Catering Company, kde sama sice skoro nevaří, ale vytváří menu a veškerý recepty. A vážení, to nejsou ledajaký jídla, to je absolutní vypiplaná detailistická gastronomie. Co tady ještě musím vyzdvihnout je, že Lucy má sice svoje dodavatele, ale má taky svoje vlastní potraviny, který si sama pěstuje. Její byznys tak podporuje lokální byznysy, organický produkty a farmáře. Myslí i na různý diety a trendy ve stravování, a tak pro ni v rámci běžnýho menu, není problém upíct bezlepkový pečivo, nebo připravit cokoliv nemlíčnýho či vegetariánskýho. No a tady já budu pracovat!!! Vesmírnost, přátelé J.


     Je pátek, my si vaříme oběd v zatopeným kempu, do studia se stěhujem až v pondělí a Lucy se mě v telefonu ptá, jestli s nima dám v sobotu akci. To jako už zejtra?! Ehm, a uvidíme se ještě předtím? Prej ne. Jen si mám vzít pas, dokumenty k vízu a černý společenský kalhoty. Ty mám! Já je mám! Jsem tak organizovaná a předvídající, že jsem si ke kompletní outdoorové výbavě (čili všechny moje hadry) vzala tento jeden kus společenského oblečení. Jo a nůž, ten si taky mám vzít. Jako správný sushi chef mám sushi nůž - tradiční japonský ručně vyráběný, který jsem dostala od Vikyho k narozeninám. Ach, on je prostě tak úžasný. Ten nůž taky.


"Můj samuraj"
     Je sobota a ve 2 mám být v Glendhu Bay u parku, někde ve woolshedu. Googlím, co to je ten woolshed a jedem. Viky v podstatě jede do práce se mnou, i když sedí doma v obýváku. Chápete ten vtip, žejo? J Z woolshedu se nakonec vyklube bývalá stodola/obydlí pro ovce, kterou majitelé přetvořili na úžasný romantický místo pro pořádání svateb a posvatebních večírků. Aha, takže na svatbě dneska pracuju? Viky se přesouvá jen pár desítek metrů k jezeru a já se jdu seznámit se svou novou crew. Jsem naprosto v klidu, nevim kde se ve mně bere ten klid. Asi proto, že jsem v takovým flow, že vim, že se tohle neděje náhodou. A samozřejmě je to tak, všichni jsou tady naprostý pohodáři. Seznamuju se s Lucy osobně a hned mě úkoluje. Jdeme na to. Tyhle kanapky přijdou polít tímhle dresingem, tenhle chleba je k salátu, tenhle k jehněčímu, černý čtvercový talíře jsou pro předkrm, ty větší bílý na hlavní chod, tyhle dřevěný jsou na dezert, švestkový koláč sem, avokádový salát támhle, … Gastronomická symfonie střídá jedna druhou a z naší mobilní kuchyně se hostům odnáší neskutečný skvosty.

Tak co mám ještě nakrájet? Co mám ještě naaranžovat? Další úkol, honem! Sice to zatím vypadá, že nebudu připravovat sushi, ale stejně si připadám nějak takhle:


"Čelovka je jakože ta lucerna"
     V polovině akce se dozvídám, že krmíme hostinu pro 120 lidí. Postupně se seznamuju i s číšnickou sekcí, kde se objevuje Češka. Můj pocit z lidí a z práce, který jsem měla na začátku, jen zesiluje a já se až skoro dojímám (a není to kvůli cibuli), jak skvělý to zase je. Viky mě vyzvedává někdy kolem půl jedenáctý a ujíždíme zpět do Albert Townu, do našeho kempu, na jednu z posledních nocí v Emině na delší dobu. Loučíme se večírkem v říčním baru u červené lucerny.

     Den S je pondělí, den stěhování do studia ve Stone Street. Kdo si nás vygooglil na Street view, vidí pouze Andyho dům. Naše studio je hned za ním. Je to vlastně samostatný domek, kde má Andy z jedný strany garáž, a z druhý strany máme my obydlí se zastřešenou verandou a vchodem. Cushla nám tu nechala všechno vybavení, takže nemusíme nic shánět, až teda na rýžovar pro mě a gril pro Vikyho. No ale v garage sale za 5 babek nekupto.

     Nastěhovaný teda jsme, já mám práci, na nájem mít budem, tak co teď? Jakej vesmírnej job se objeví pro Vikyho? V místních novinách jsme toho za poslední týden moc nenašli, tak se pojďme mrknout na facebook. Tam sice taky nic moc, ale jedna paní tady prosí o výpomoc, že prý si její manžel hnul se zádama a potřebuje dodělat práci na zahradě, co začal a už nedokončil. Nepíšou tam sice nic o platu, ale Viky dnes stejně nemá co dělat a má dobré srdce, takže se s Dianou spojuje a za půl hoďky vyráží. Brian, Diany manžel, dělá na zahradě zavlažovací systém a tak ji celou rozkopal, ale holt už není nejmladší a louplo mu v kříži. Snad jsou Vikyho záda odolnější. Já mezitím jedu k řece psát J. Za pár hodin se vracím a vysmátej Viky mi jde s Brianem naproti, ověšen taškama. Nejen, že dostal docela slušně zaplaceno, ale Diane ho ještě k tomu zásobila dobrotama domácí výroby (mám podezření, že chce Vikyho adoptovat) a nejmíň pěti kilama nádhernejch, sladkejch nektarinek ze soukromýho sadu. Prej je to druhá jakost, co se nedá prodat. Jestli je tohle druhá jakost, tak bych zvládla sníst i třetí, klidně čtvrtou..

     Dokončením Brianovy zahrady by mohl tenhle job skončit, ale nektarinky se znovu vrací na scénu. Ty nejsou přímo od Diane, ale od Nigela, Brianova souseda. Ten totiž když přes plot viděl udatného a pracovitého Viktora, jak se u Briana na zahradě ohání, povídá mu, že u něj na baráku je taky spousta práce a jestli by mu nechtěl pomoct. A tak se Viky seznámil s Nigelem. Nigel je podle všeho zámožnej chlápek, co vedl svoji firmu kultivující krajinu nebo zahradu (hloupej překlad, zkrátka landscaping), před nedávnem ji prodal a teď staví rodinný domy za účelem jejich pronájmu. No a na nich potřebuje pomoct, čili zahradnická práce všeho druhu, na podzim ideální. Co Viky, neumí, to se naučí, ostatně „golden ček hende“ je známo i na Zélandu. Kolegyně táta má firmu, a prý nezaměstnává nikoho jinýho než Čechy. Takovou máme reputaci ve světě! Tak nám držte palce, ať tu reputaci udržíme a třeba nasadíme laťku zas o něco výš. A třeba bude i to sushi :). 

      Aspiring Catering gastro-umění (www.facebook.com/Aspiringcatering/):

"Jehněčí s hráškovým puré"

"Kumaro-kokosový hashbrowns s avokádem"



"Všudypřítomné fish and chips"


"Sladká tečka nesmí chybět"
A tohle všechno budu umět připravit, juch!

2 komentáře:

  1. Teda, to jste se o sebe postarali na jedničku. To bude život :)

    OdpovědětVymazat
  2. To víš, že mi bude chybět probouzet se na břehu řeky, ale jednou za čas trocha kultivovaného života neuškodí :).
    Jo a víš, kde máme hlavní provozovnu? V Tarrasu! Tam kam ujížděla Arwen :)

    OdpovědětVymazat

Díky za koment! :)